Letecká dovolená 2019 – Letiště Letovice

Původně se měl níže uvedený článek objevit v Pilotu , z nějakých technických příčin k tomu nedošlo a tak jsem se po konzultaci s kolegy rozhodl jej uveřejnit na našich stránkách . Vždy se totiž snažíme na těch našich obletech a výletech důstojně reprezentovat naše Letovické letiště a klub a tak sem snad i patří. Omluvte možná nějaké stylistické chyby , ale jsem víc strojař a pilot než spisovatel .

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Létáme pro radost, nejenom kolem komína .

Začalo to někdy na konci sezóny 2011, když jsem se setkal ve Stichovicích na „Zavírání nebe“ s Jendou Pálkou, který se na rogale vracel, tehdy ještě s co-pilotkou Jarmilou, z výletu do Čech. Zjistil jsem tak, že létat na motorovém rogale někam dál, není až takový problém. Jenda už v té době plánoval na další rok oblet Čech. Nám se ta myšlenka zalíbila, a tak jsme v roce 2012 spolu s Karlem Přikrylem poprvé letěli na „Velký výlet“. Od tohoto roku se datují naše každoroční oblety, já tomu také říkám čundr na rogale, obyčejně trvající jeden červnový týden. Je to taková báječná dovolená strávená ve společnosti stejně naladěných kamarádů převážně ve vzduchu. Poslední roky tyto akce pořádali kamarádi rogalisté z letiště Hory u Karlových Varů. Vrcholem byl v roce 2018 krásný oblet Slovenska, pro „Západní letku“ přímo oblet Československa.

Poněvadž si na letošní rok dali pauzu ( i když to nebyla úplně pravda, poněvadž se chystali na rogalech do Litvy u příležitosti MS ULL, což nakonec nedopadlo), tak jsem někdy už v zimě vymyslel takový rogalistický kemp na jejich letišti v Horách. Sice jsem u nich byl už několikrát, ale nikdy jsme tam toho moc nepolétali . Ještě před sezónou jsem oslovil několik známých lítačů a termín předběžně určil opět na červen. Na konci května přišla od Petra Bačíka pozvánka na oslavu jeho čtyřicátin, a protože se konala 8. června, tak se přímo nabízela myšlenka odstartovat leteckou dovolenou do Hor narozeninovou oslavou v Dolních Bojanovicích.

Nakonec to i tak dopadlo a po oslavě se naše malá skupinka Jenda Pálka(křídlo Bionix , tříkolka Tanarg motor Rotax 912), Marek Vymazal ( křídlo Quasar CZ15,4, tříkolka vlastní výroba , motor Subaru EA81) a Luboš Haluza ( křídlo Aeros Profi , tříkolka Tomi Cross Sport , motor Subaru EA81), Pavel Pálka s letounem ( Avid Flyer – motor Rotax 582), vydala ráno 9.6. na let směr Hory. Mezipřistání jsme měli naplánováno nejdříve v Nové Včelnici, ale já to nevydržel dál než do Žirovnice (inu každý musí), a poté v Rokycanech, kde se k nám připojili Luděk Skokan letoun ( Jora s motorem Rotax 582) a náš hostitel z Hor – Karel Kaštánek ( křídlo Bionix , tříkolka Fiti 2 , s motorem Rotax 912). V Rokycanech byly nakrmeny naše stroje (benzínka je hned u dráhy a dvířka v plotě umožňují natankovat celkem pohodlně), a posléze i ukojen náš hlad v restauraci, kam nás dovezl další kamarád – místní rogalista Jindra Fajmon, který s námi letos bohužel neletěl. Odpoledne byla vyhodnocena meteorologická situace jako letová, a tak se, už společně s Karlem a Luďkem, uskutečnil přelet na letiště Hory, kde nás Karel ubytoval. V podvečer za námi dorazila i Radka Vymazalová, náš letošní pozemní doprovod.

Záměr dovolené byl takový, že západní Čechy prolétáme co nejvíc, a proto se večer pilně plánovala trasa na další den. Z původně navrženého obletu lázeňského trojúhelníku K.Vary – Frantovky – Mariánky, nakonec za přispění Milana Náhlika vyšla trasa bohatší o Aš a Cheb (kde naše skupina přistála, abychom si mohli zapsat návštěvu na tomto našem nejstarším letišti), s pokračováním přes Lázně Kynžvart do Mariánek a zpět na naši základnu v Horách. Samozřejmě představa byla, že takovýchto výletů podnikneme několik. Avšak nestabilní bouřkové počasí změnilo ještě tentýž den všechny naše plány. Po krásném pondělním výletu k Horám v podvečer dorazila prudká bouřka. Kroupy sice spadly 5 km před letištěm, ale vítr nám způsobil nemalé problémy. Markovo rogalo se utrhlo z kotvení a při pádu se poškodilo zavěšení křídla . Ostatní rogala a letadla se nám podařilo udržet a zabezpečit natolik, že k dalším škodám nedošlo.

V úterý Marek opravoval za pomoci Karla závěs a stroj se jim podařilo uschopnit. Počasí však nevěstilo na další dny žádné zlepšení, spíše naopak, a tak jsme řešili co dál. Po zkušenostech z pondělí bylo třeba stroje někde uschovat, protože se na nás hnala další bouřková oblaka. Hostitel Karel začal obvolávat známé a nakonec nám domluvil u Franty Herinka zaparkování v Erpužicích. Přelet z Hor se uskutečnil, vzhledem k technickým záležitostem, ve středu téměř v pravé poledne. Termika fungovala tak, že jsem za ten hodinový let se mi podařilo pořídit jen asi 3 fotky, jinak jsem musel být stále ve střehu a řídit. Hned po startu se nad centrem Lokte nad Ohří moje rogalo zatřáslo tak, že jsem se, protože pásy moc neutahuji, na chvíli ocitl asi 10cm nad sedačkou. Hned nato se naklonilo ostře doleva a chvíli trvalo, než jsem je vyrovnal. Po hodině letu proběhlo přistání v Erpužicích už celkem bez problémů, jenom Karel s Markem měli nějaké potíže s pořadím na finále. Asi do půl hodiny přiletěl František s žákem a za necelou hodinu už byla celá naše skupina bezpečně v hangáru. Právě včas, protože začal zesilovat vítr a od Šumavy se začalo zase černat. V podvečer za námi přijeli naši další kamarádi z předchozích obletů Markéta s Martinem Černých. Dovezli nám na večeři každému pizzu (za což jim ještě jednou děkujeme a doufám, že jim to budeme mít možnost oplatit) a v jejich společnosti jsme strávili pěkný středeční večer. Počasí ani na další dny nevěstilo zlepšení, a tak bylo nakonec rozhodnuto, že už ve čtvrtek, vzhledem k příznivému směru větru, poletíme domů.

Čtvrteční start byl naplánován na 6 hodin ráno, a tak se vstávalo brzy. Jen Karel z Hor ještě zůstal. Trasu jsme měli naplánovanou s obletem Brdů zprava a potom s mezipřistáním pro dotankování v Jihlavě. Už chvíli po startu byla znát snížená viditelnost se zataženou oblohou. Před Brdy viditelnost poklesla natolik, že jsme se je rozhodli obletět kolem Rokycan . To se nám nakonec povedlo. Nějaký čas probíhal let nad dálnicí a na úrovni Benešova jsme se vraceli na kurz Jihlava. Zde se s námi rozloučili Jenda s Pavlem, kteří letěli svou jižní trasou pod Náměští nad Oslavou. Za chvilku volali, že letí ve sluncem zalité modré obloze. Zato nám se těsně před Jihlavou viditelnost opět značně snížila a na letiště jsme sedali kolem 8 hodiny za drobné dešťové přeháňky. Po doplnění paliva, naše nyní už jen trojka odstartovala na poslední úsek trati. Kousek za Jihlavou začala mlha houstnout natolik, že už nebylo možné dále letět ve formaci. Každý z nás se tak rozhodoval samostatně, co dál. Marek se vrátil do Jihlavy, Luděk to stočil na dálnici a pokračoval domů do Vyškova, já jsem po asi 10 minutách nižšího letu z nejhoršího vylétl a viditelnost se natolik zlepšila, že mi další let umožňovala bez problémů. Marek po návratu do Jihlavy zjistil, že ani ne za hodinu armáda zavírá naši nudli až na zem, a tak rychle odstartoval, aby asi půl hodiny po mně bezpečně sedl u nás doma v Letovicích.

Přestože se nám nepodařilo naplnit naše letové plány, byl náš výlet na západ určitě přínosný. Potrénovali jsme navigaci, kterou bylo tentokrát nutné měnit i za letu, navštívili nová místa a tím vším si zpestřili letovou sezónu. A taky se opět potvrdilo, že rogala mohou bez problému letět společně s letadly. Už se těšíme na další výlety po naší krásné zemi.

V článku popisuji hlavně ty letecké prožitky, méně ty pozemní. A proto bych chtěl závěrem poděkovat kamarádům z Hor u Karlových Varů , že nám umožnili uskutečnit tuto akci na jejich letišti. Konkrétně Karlovi Kaštánkovi za čas a všelikerou pomoc, ale abych nezapomněl, tak i Milanovi Náhlikovi za zapůjčení auta a jeho Naděnce za krásně komentovanou procházku Loktem nad Ohří. Tam se určitě ještě někdy vrátím. Františkovi Herinkovi z Erpužic za poskytnutý azyl a Jindrovi Fajmonovi z Rokycan za jeho čas, který nám věnoval. Radce pak za zajištění pozemního doprovodu, jímž se letos dobrovolně zřekla svých leteckých zážitků.

Za sebe chci ještě poděkovat všem, co letěli, za účast a Markovi za editaci tohoto článku.

PS: Kdo chce, může se k nám příště, třeba jen na kousek, přidat na rogale či v letadle.

Luboš Haluza, letiště Letovice