Pomalu se blíží konec jak letového tak i kalendářního roku a když tak bilancuji , tak ten můj letový v tomto neutěšeném Covidovém roce, nebyl vůbec špatný . Už minulý rok jsem se rozhodl pro asi už poslední výměnu křídla a objednal si nový BioniX2 z Francie . Očekávání byla zřejmě přehnaně velká a tak po počátečních letech jsem byl trochu zklamán . Posléze jsem pochopil , že toto nové křídlo a jeho potenciál nemůže být naplno využit v sestavě jakou létám .V červnu přišla první větší akce, na kterou jsem letěl, bylo to setkání na letišti Boleráz u Trnavy a jak jinak pozvánka přišla od kamarádů z jihu . Plán – v sobotu odpoledne let na Boleráz a návrat domů v neděli ráno , mi vyhovoval a tak bylo rozhodnuto .
Počasí v sobotu 18.6. odpoledne je slunečné avšak trochu větrné a tak hned po startu v 15,56 zjišťuji , že poletím proti poměrně svižnému větru ( 25 -30 km/h) . To mi až tak nevadilo , měl jsem však trochu obavy z přistání v Bojanovicích , protože tam mi to vycházelo po větru , s novým rychlým křídlem a z kopce . Trasu do Bojanovic už mohu letět poslepu a tak po startu nabírám kurz Kotvrdovice , Podomí , Ruprechtov dále nad údolím kolem Lulče kde nabírám kurz Letonice, abych obletěl Tuřanské CTR a pozdravil Luďka . Pak už mě čeká přeletět Chřiby nad Bučovicemi , zde je kousek lesa a potom , už přes Ždánice , Mutěnice už vyhlížím D. Bojanovice . Ještě před příletem k letišti, jsem byl už rozhodnut , že to risknu s větrem v zádech . Finále bylo opravdu rychlé. Kolem hangáru jsem nebyl sice moc vysoko , ale vzhledem k rychlosti a ze strachu abych nebyl dlouhý, následovalo rychlé přitažení , čímž se rychlost ještě zvýšila a tak následoval poměrně tvrdý kontakt se zemí s menším odskokem a následným intenzivním bržděním . Využil jsem naprosto dokonale celou délku ( cca 250m ) letiště , trochu jsem se za to přistání styděl , ale vzhledem k tomu , že se vše obešlo beze škod na technice, tak převážila úleva a hlavně radost z dalšího setkání s kamarády , které vždy rád vidím . Následovalo přivítání nějaké menší občerstvení a za hodinu v 17,50 už naše skupina pěti rogal šla na start směr Slovensko .
Vítr se trochu zklidnil , a protože hraniční řeka Morava je co by kamenem dohodil tak ji za chvíli po startu přelétáme a už je tu Slovensko . To už nabíráme kurz směr Senica a Malé Karpaty . Za letu se domlouváme , že Petr vykomunikuje za celou skupinu průlet přes Senické letiště a tak se i stalo. Na okruhu letiště je asi nějaké letadlo se žákem ve výcviku , protože jsem zaregistroval letmé přistání a následující start , ale vzhledem k převýšení cca 400m jsme byli dostatečně vysoko . Za Senicí se už na horizontu rýsovaly Malé Karpaty a v nejnižší části v našem kurzu přes Jablonicu kolem lomu u Trstína je přelétáme . Potom už přes Biňovce to bylo na Boleráz kousek . Na přistání se řadíme podle toho jak kdo byl rychlý a probíhá bez problémů .
Po cestě jsem měl možnost prvního srovnání s ostatními křídly a trochu se mi ulevilo zjištěním , že co se týká rychlosti , mohu letět nejrychleji v této skupině v protivětru i s touto vrtulí a motorem . Jak už to u rogala bývá , tak samozřejmě je to vykoupené vyššími otáčkami motoru ( to jsem posléze částečně vyřešil výměnou vrtule).
Po přistání se vítáme s kolegy ze Slovenska , zakotvujeme stroje a jdeme si dát první pivo , které po tak příjemném letu chutná obzvlášť dobře . V podvečer se někteří kluci vydávají na menší výlet a přilétají další účastníci jak z Moravy – Jenda s vírníkem a rogalista Jirka z Oázy , Pepa s kamarády z Trnova . Jako poměrně často na Slovensku převažují , co do počtu přiletivších účastníci z Moravy a Čech . Někdy mi to tu připadá ,že je tu víc teoretiků než skutečně létajících rogalistů . Po horkém dni bylo příjemné podvečerní ochlazení v bazénu , jež tu byl k dispozici . Večerní program je jasný , nějaké to občerstvení a pití jako vždy a potom beseda s kamarády jak jinak o létání a technice .
V neděli ráno po probuzení jsem zjistil , že kamarádi z jihu jsou už pryč a tak jsme nazpět domů letěli s Jendou sami . Jeho společník s nímž přiletěl , se trochu déle bratřil s přáteli ze Slovenska a tak se prostě i přes hluk strojů nevzbudil . A tak před 8 hodinou s Jendou startujeme. Po startu je poznat , že směr proudění vzduchu se nezměnilo a tak ho asi moc nebrzdím , protože letíme poměrně rychle . Jeho vírník je přece jenom trochu rychlejší než mé rogalo , ale Jenda se umí přizpůsobit . Let probíhá po celkem stejné trase a letí to skoro samo a tak mám čas fotit a kochat se . Tak si fotím zámek Smolenici , který jsem při včerejším letu přehlédl . Senici oblétáme trochu víc zprava , ale na letišti není vidět žádný provoz . Cesta ubíhá svižně a tak když se blížíme k řece Moravě tak si říkám , že budeme doma poměrně rychle . Potvrdil mi to posléze vyvolaný záznam z navigace , který to potvrdil ( celková vzdálenost 164,6 km , max. rychlost 135,9 km/h , prům. rychlost 111 km/h) . Za chvíli jsme nad Bojanovicemi a pokračujeme opět kolem rybníků u Mutěnic , přes malebné vinohrady k Bučovicím . Po 1,29 hod přistávám v Letovicích a Jenda pokračuje domů do Stichovic .
Tak si představuji příjemně strávený čas – 330 kilometrů ve vzduchu a pěkné posezení se stejně naladěnými kolegy a přáteli . Byla to první ze tří pěkných letošních akcí , o kterou se snažím s Vámi potenciálními čtenáři a příznivci , neuměle podělit . Kompletní fotodokumentaci najdete na :
https://rogalista1.rajce.idnes.cz/Setkani_rogalistu_na_letisti_Boleraz_18.6.-_19.6_2021/