Rogalistický kemp Hodkovice nad Mohelkou 2021

 

Druhá akce letošního roku , která stojí za zmínku byl rogalistický kemp na letišti v Hodkovicích nad Mohelkou . Je to akce , kterou už několik roků , na různých českých letištích ,  organizuje Milan Náhlík z Hor u Karlových Varů . Pozvánka přichází vždy už na začátku roku a termín je pevně daný na začátek července . Loni pro zlomenou nohu to nešlo  , ale letos jsem byl rozhodnut , že si to už nenechám utéct a poletím. Plány však vždy v našem sportu může zhatit počasí a tak se vždy upřesňují  až těsně před akcí . A tak týden před  se domlouvám s kluky z jihu , že letíme v už v pátek 2.7. Nakonec jsme byli jenom tři já, Petr a Ivoš . Příprava na čundr je už daná , nějaké oblečení ,stan a 20l kanystr na doplňování paliva , peníze  a to znamená , že musím letět sám  . Kluci přilétají v pátek ráno po 6 hodině  , počasí zatím vypadá slibně i když prognóza na Čechy , už tak příznivá není. Zajišťuji jim dotankování a kolem 7,30 startujeme směr Chvojenec . Asi 8,15 přistáváme ve Chvojenci  , potkáváme se tam s jedním rogalistem a po  krátké obhlídce strojů v místním Mádlíkově hangáru , pokračujeme v cestě . Za Hradcem Králové už oblačnost houstne . Nabíráme kurz Hořice a Jičín , Všeň , Hodkovice  . Před Jičínem se však počasí horší , snižuje se viditelnost a začíná pršet . S  Petrem  se rychle domlouváme na uzemnění ,  navrhuje Chotěč , ale po chvíli nachází nouzovou plochu , která je pod námi blízko Úlibice.  Petr sedá první , za ním já a potom Ivoš , tráva je sice místy po kolena , ale jsme dole a řešíme co dál . Zatím přeháňka přešla a asi za půl hodiny startujeme a zkoušíme to dál . Asi po 5 minutách , vzhledem k tomu , že naším směrem je mizerná viditelnost se rozhodujeme pro přistání v Jičíně , kde jak předpokládáme bude lépe přečkat toto nepříznivé počasí. Krátce po přistání a zabezpečení strojů , přijíždí Pepa Macek  rogalista z Jičína ( létající z Chotče) a vzhledem k tomu , že se blíží poledne , tak nám nabízí odvoz na oběd do Jičína  a šetří tak naše nohy od několika kilometrů chůze . Pepa nás zavezl až před vchod do Mexické restaurace v Jičíně , kde jsme poobědvali a mohu ji všem doporučit  , všichni jsme byli

spokojeni jak s obsluhou tak s chutným jídlem . Po obědě  Přijel Pepa opět jak taxikář na zavolání a odvezl nás zpět na letiště – takže Josef , máme co oplácet a rádi Tě uvítáme někdy u nás .

Počasí se stále nelepšilo a po kontrole na internetu to vypadalo dost špatně .  Během naší neplánované zastávky , počasí donutilo v Jičíně přistát ještě Cesnu , která letěla z Ostravy do Mostu a potom jednoho pěkného amerického veterána s rakouským pilotem, co letěl z Maďarska do Berlína . Déšť chvílemi houstl a viditelnost byla jen na pár set metrů , takže to nevypadalo dobře . Až někdy před 17 hodinou se to začalo trochu lepšit . Přestalo pršet a dle Ivošovy aplikace se měla lepšit i viditelnost . Tak se za chvíli rychle oblékáme a kolem 17,15 startujeme . Aplikace sice říkala , že by mohlo být vidět , ale ze začátku to tedy nebylo nic moc. Chvíli po startu hlásí Petr , že mu zkolabovala navigace a tak se funkce vedoucího kačera ujímám já , po chvilkách se ujišťuji zda mě Petr vidí a musíme spoléhat , že Ivoš stíhá také , protože si to nemůžeme ověřit – nemá totiž rádio . Místy nás to tlačí hodně dolů a až před Všení se oblačnost trochu zvedá a můžeme jít výš . To už je do Hodkovic nad Mohelkou  jen asi 10minut letu a zvládáme to už bez problémů .

Po přistání se vítáme s pořadatelem  a jeho “ Fraucimorem“ , jak trefně říká ženám kolem Milana , jeho kolega Karel  a samozřejmě i s dalšími piloty co jsou už na místě před námi.  Na letišti máme vyčleněný určitý prostor k parkování a bydlení, takže se zabydlujeme  . Během soboty přilétají další kolegové z blízkých i vzdálenějších letišť , dokonce i skupina z Polska .

V sobotu odpoledne jsme byli pozvání na exkurzi do pivovaru Rezek v obci Zásada , majitel je i pilot červeného Zenairu s jedinečným logem “ Pivo českých letců – Cargo .“ Letištní bar v Hodkovicích tak byl opravdu operativně zásoben letecky z tohoto pivovaru  jakmile bečka došla. Naše návštěva započala pozdním obědem , který nám majitel servíroval krátce po příjezdu , po obědě následovala ochutnávka piva , nejsem pivař , ale z mého laického pohledu bylo výborné . Potom jsme  měli exkurzi ve vlastním pivovaru s výkladem a závěrem nás majitel zavedl na jeho vzletovou a přistávací dráhu , kterou jsme pracovně někteří nazvali “ Lukla“ (pro neznalé to je horské letiště v Nepálu) . Je to dráha  ve svahu , na horním konci ohraničená plotem továrny Precióza a dole končí hlubokým údolím , takže pro přistání to chce opravdu už něco umět  Naopak na start je nutný bezproblémový chod motoru , na nouzové přistání po startu tam tedy terén moc není. Někteří kluci  druhý den Zásadu navštívili letecky , já byl měkký a tento adrenalin jsem si odpustil .

V sobotu v podvečer pro nás Milan připravil překvapení a to hudební Country produkci  , ke které pozval ještě několik svých kamarádů . U dobrého piva a jídla a s pěknou hudbou utekl večer jak voda .Došlo i na to , že jsme si zabékali i nějakou tu moravskou notečku .  Program campu se průběžně upravuje a skládá se z ranních a podvečerních letů do blízkého i vzdálenějšího okolí , tak i výletů za gurmánskými a kulturními zážitky . K tomuto využíváme Milanových děvčat , která nám dělají taxi službu výměnou za lety na rogalech . A tak postupně letíme na návštěvu do Všeně , kde stojí nový hangár , pěkný byl výlet k Labským pískovcům s Pravčickou bránou .Z tohoto letu mám ještě jeden intenzivní zážitek , kdy mě silné nutkání a neodbytná tělesná potřeba , donutily vyhledat plochu k přistání , musím podotknout , že navigace s dobrou databází a mapou je i pro tuto potřebu k nezaplacení . Hlásím tedy za letu klukům , že nouzově přistávám a že nemají na mě čekat .  Tak jsem tedy nuceně navštívil letiště LKCHRI ( Chřibská) , které bylo jen asi 2 km od plánované trasy . Další den jsme letěli  k Bezdězu a Máchovu jezeru a samozřejmě asi každý z nás neopomněl obletět  Ještěd s jeho pěknou dominantou .

 

Letiště Hodkovice nad Mohelkou je situováno na takové planině nad městem s celkem pěkným převýšením a tak každá pěší výprava na oběd byla  při zpáteční cestě i sportovním výkonem . Jenda když to se svými kily vyšlápl , tak prohlašoval , že by se mohl znovu vrátit na oběd  , poněvadž nahoře už má zase hlad . Ono je totiž do kopce každé kilo cítit a co pak když jich musíte táhnou 140 , to fakt není sranda . To potom každý z nás ocení kolik ty naše stroje vykonají práce , když nás během chvilky dostanou několik set metrů nad tu naši matičku zemi.

V pondělí 5.7. Milan zorganizoval  pozemní výlet do Malé Skály , což je takové turisticko vodácké místo na řece Jizeře . Vyšlápli jsme si tam i na krásnou pískovcovou vyhlídku odkud byl moc pěkný pohled do údolí na řeku .

Milan plánuje akci v termínu Cyrylo -Metodějských svátků a mistra J. Husa , protože na víkend navazují dva svátky a tak pracující kamarádi a kamarádky ušetří dovolenou . Po dohodě s kamarády z jihu a hlavně, protože nás Jenda pozval do Stichovic na jeho specialitu – grilované makrely se rozhodujeme pro odlet již v pondělí odpoledne – Jenda se vracel již dřív aby vše připravil .  Před odletem se loučíme s Milanem a všemi co ještě zůstali  a  za trochu větrného počasí startujeme já , Petr , Ivoš a Tomáš  do Stichovic  . Měli jsme naplánováno mezipřistání opět ve  Chvojenci,aby mohl Ivoš napojit svého žíznivého oře , Tomáš to zkusil  , ale bylo to tam tak turbulentní , že jsme to operativně změnili a sedli jsme až  v Chocni . Ivoš natankoval , a my ostatní jsme se naopak vypustili a po chvíli jsme pokračovali  kolem Bouzova přes Oázu a Velký Kosíř  do Stichovic . Zaparkovali a zabezpečili jsme stroje , protože odlet byl naplánován až na úterý ráno. Posezení s občerstvením , které nám Jenda připravil nemělo chybu . unisono znělo od všech hodujících , že tak dobře ochucenou makrelu ještě nejedli .  Marně jsme z Jendy páčili recept , něco málo prozradil , ale nejdůležitější ingredience jsme se nedověděli . Večer při dobrém jídle a pití utekl jak voda a šlo se na kutě. Ráno se loučím se všemi kamarády a letím přes kopec domů , u nás na letišti je frmol  protože tam po víkendové  navigační soutěži probíhá soustředění juniorů Ultra lehkého létání . Ani se moc nezdržuji , zaparkuji rogalo , naložím  věci do auta a jedu domů . Mezitím mi ještě volá Ivoš , že se musel vrátit nazpět do Stichovic , protože mu vyletěla teplota motoru . Kluci mu však pomohli , byla to pouze závada na čidle teploty , a tak i Ivoš se dostal odpoledne bezpečně domů .

Co říct závěrem  617 kilometrů ve vzduchu , čas strávený s bezva partou  to nemá chybu a kdo to ještě z létajících kolegů  nezkusil , tak Vám to vřele doporučuji . Chce to jen  trochu spolehlivou techniku a věřte , že Vás to posune letecky o trochu výš. Jo a poslední aktuální informaci , jsem se dověděl včera 10.12. 2021 , Milan mi volal , že příští rok bude akce v podobném termínu , tentokrát na letišti v Roudnici nad Labem . Tak máte víc jak půl roku na přípravu .

Foto z akce na :https://rogalista1.rajce.idnes.cz/ROGALISTICKY_KEMP_HODKOVICE_2021/